Všem slušným lidem

20.02.2019 08:26

Dole uvedený text budou v následujících dnech dostávat všichni slušní lidé. Po vynechání jmen, kteří v textu figurují, zbyde příběh, který není ojedinělý. A k čemu je to dobré, že není ojedinělý? To je otázka na každého, kdo to teď může číst: 

 

 

Dobrý den, omlouvám se tímto, že nepřijdu ve čtvrtek na nařízené jednání. Já odjíždím zpátky do Anglie a dcera jde také do práce. Trvám na svém podání a předkládám předběžnou výpověď:

 

Předběžná výpověď

Trvám na svém obvinění vůči panu Veverkovi. Celé roky jsem musela strpět vulgární nadávky a agresívní výpady, které vůči mně pan Veverka směřoval. Celé roky jsem musela strpět skutečnost, že pan Veverka opakovaně docházel na místní oddělení PČR i na UMO1, kde se domáhal zahájení trestních úkonů směřovaných na mne. Činil tak záměrně s cílem zničit mne, zatočit se mnou, dostat mne do blázince. Opakovaně se takto v minulosti zcela nepokrytě vyjadřoval v přítomnosti ostatních osob, ať to již byli příslušníci PČR, MP města Plzně, vypověděl tak v minulosti i do spisu před přestupkovou komisí. I v posledních 14 dnech, naposledy tento víkend v neděli 17. února 2019 řval na mne kolem 17. - 18. hodiny.

Pan Veverka se nebojí trestu. V minulosti byl ten trest ve srovnání s utrpením, která mně a mé dceři způsobil, zcela bagatelní a v podstatě k smíchu. Krom toho utrpení pan Veverka soustavně ničil a ničí mou dobrou pověst. Máte za to, že je to v pořádku?

Co však způsobil naší rodině! Zničil naši každodennost. Zničil přítomné prožívání našeho života. Zastrašováním způsobil to, že jsem od loňského roku musela začít pravidelně navštěvovat psychiatra. Musela jsem odjet na 3 týdny do lázní a zastavit práci a přišla jsem o příjmy a část klientů. Musela jsem definitivně přestat se svou profesí a začít hledat uplatnění v jiném oboru a v jiné zemi. To vše pro mne znamenalo značné úsilí, značnou újmu a v situaci, kdy jsem od roku 2006 v invalidním důchodu, obrovskou zátěž psychickou i fyzickou. Dosáhl svého pan Veverka, když jsem rezignovala na život zde na sídlišti. Přicházím definitivně o své známé, které jsem potkávala při pravidelných procházkách kolem lochotínských rybníků, v lesoparku na okraji města, kolem bazénu na Lochotíně, o své zázemí v podobě místní lékařské péče.

Svými pravidelnými vulgárními výstupy, kdy vyvolával pozornost všech, kteří ho mohli zaslechnout, dával své chování do souvislosti se mnou a mou dcerou. Vykřikoval naše jméno a zdůrazňoval, že smrdím, že jsem zabila otce, že jsem utýrala otce, že jsme prochlastali byt, že jeho samotného týráme a další.

Kladl mi za práh vzkazy o formátu A4, kde byly vzkazy typu:       ZLODUCHU, PŘESTAŇ MNE MUČIT a tyto vzkazy pokládal tak, aby si je mohli přečíst kolemjdoucí. Zesměšnění a znevážení osobnosti, je to nejmenší, co se mi mohlo stát.

Tohle vše a ještě další bylo a je panu Veverkovi tolerováno. Byl mi vnucován postoj, že toto je normální. Byl mi předkládán názor, že je to normální jednání staršího člověka.

Toto není normální! Toto je běžné, protože to někdo toleruje a souhlasí s takovým chováním. Toto je projev vytěsňování  a ostrakizace mimo společenství.

Pan Veverka významnou měrou zasáhl do našich práv. Práv, která jsou zakotvena v Listině základních páv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.

Já už jsem zažila hodně. I moje dcera měla rušný život. Když jsem otěhotněla, tak její otec mne obvinil z toho, že jsem ho znásilnila. Nechtěl přiznat otcovství a nechtěl platit výživné. Také ho dlouhé měsíc neplatil. A tak jsem se vrátila k profesi již po pár měsících. Docházela jsem učit do Komunitní školy při 1. ZŠ v Západní ulici. Docházela jsem učit do jazykové školy, do firem jako Komerční banka, Český rozhlas, tehdejší Západočeské energetiky a dalších. Reakce zaměstnankyně UMO1 bylo, že mě obvinila ze zanedbávání péče o dítě a odstartovala proces odebrání mi dítěte z péče. Na mé žádosti o malometrážní byt se mi vysmívali snad všichni v domě, kde sídlíte nyní i Vy. Vyústilo to v to, že mi sice byl nabídnut byt, ale smlouva byla neplatná i když ji tehdy podepsal zástupce UMO1 i já. Tak se mne tehdy zbavila tehdejší vedoucí Bytového a školského odboru ing. Bubeníčková. Než jsem pochopila, o co se jedná, byla jsem přihlášená k trvalému pobytu na UMO3. Ale ta smlouva k bytu v Majerově 4, byla neplatná. Staly jsme se tak bezdomovkyně. Statutární město tu smlouvu nedodržovalo od prvního měsíce vzniku smluvního vztahu.  Co to znamenalo pro mne a mé tehdy čtyřleté dítě, to nemá nikdo z Vás potuchy. A to vše je prý normální. Jen já sem jaksi nezapadám.

Přišla jsem díky tomu všemu o živnost. Tu živnost, kterou jsem v roce 1996 zakládala s tím, že si budu zajišťovat živobytí jako OSVČ. Nespoléhat se na druhé, být pánem svého času. Přišla jsem o zdraví. Moje dcera má psychické potíže, trpí úzkostnými stavy, stejně tak jako já.

Přijde Vám normální, že Vás někdo jiný okrádá o čas? O to jediné, co Vám v životě patří? Okrádá Vás o čas tím, že Vás nenechá odpočinout si po návratu domů. Okrádá Vás o čas soustavnými k ničemu nevedoucími jednáními. Okrádá Vás o klid, o každodenní prožívání přítomnosti. Okrádá Vás o čas, který byste mohly plnohodnotně prožívat, kdyby nebylo zlých a zlomyslných lidí, kdyby nebylo lhostejných a pohodlných a egoistických lidí. Opravdu musím všechny jmenovat? Musela jsem začít brát léky, abych přestala prožívat to, co se děje v bezprostřední blízkosti mne a mé dcery. Skončila jsem v invalidním důchodu. Moje dcera začala chodit k psychiatrovi. Připadá Vám to normální?

Domníváte-li se, že pan Veverka se chová normálně, domníváte-li se, že je mou vinou, že pan Veverka se chová jako tyran a nelidské zvíře, tak jaké mám potom možnosti? Přišla jsem o práci, přišla jsem o živobytí, přišla jsem o zdraví. Kdo mi nahradí tu újmu?

 

 

Irena Šafandová

+420 777 075 065